Citát: „Kouření je jediný čestný způsob sebevraždy.“ — Kurt Vonnegut
Kdybych náhodného člověka oslovil s nabídkou, že mu do těla nitrožilně vpravím rakovinové buňky, jak by asi reagoval? Myslím si, že by mě dost razantně odmítl, možná by i použil násilí, protože by to považoval za nepřijatelný útok na jeho zdraví, život a intelekt. A podobně bych asi dopadl, kdybych totéž nabídl kuřákovi. Nemyslíte? V tomto případě bych se však určitě divil. Proč mě odmítá, když si totéž dělá sám den co den?
V mnoha oborech lidského bádání neznáme pravdu, skutečný stav věcí. Například ekonomika. Když je nějaký problém, objeví se ekonom A, kteří říká A. Současně s ním se však objeví ekonom B, který říká B, a tak to může jít celou abecedu. O právnících ani nemluvě. V mnoha oborech lidského bádání prostě pravdu neznáme a je fajn, že jsme schopni v míru debatovat a pokušet se pravdě přiblížit co nejvíce.
Nobelova cena za kouření
Stejné je to u lidského jednání. Když například víme, že není bezpečné hrát si se střelnou zbraní, z legrace na někoho nebo na sebe dokonce mířit (zvláště když je zbraň nabitá), tak si prostě s tou zbraní nehrajeme a na nikoho nemíříme. Dělal by to jen hlupák, anebo člověk, který nevědomě chce, aby se něco stalo. Jenže právě toto kuřák dělá.
Dnes už nikdo nezpochynuje lékařské závěry o tom, že kouření (i to pasivní) způsobuje zdravotní komolikace, rakovinu, nehezkou smrt. O zápachu nemluvě. Je to tak a nikdo tyto závěry lékařů nezpochybňuje. Jde o celosvětový lékařský konsensus a nikdo už bezpečnost či nebezpečnost kouření neřeší. Škodlivost kouření dnes již není téma, na kterém by mladý lékař mohl získat Nobelovu cenu. Tečka.
Tyto závěry zcela jistě zná i kuřák. Kuřák ví, že drží v ruce nabitou zbraň (ve tvaru cigarety) a hlavní se pokouší podrbat na různých částech těla. Nesmyslně riskantní. Všechna lékařská a společenská varování však útočí pouze na rozum kuřáka. Ale o rozumu, logice, radách a varováních to není. Musíme si položit otázku, proč kuřák kouří? Proč si ubližuje? Vypadá to, že se CHCE v konečném důsledku na nevědomé úrovni zabít. Jde o emoční problém, kuřákovu emoční bolest. Cigareta je jen elegantním prostředkem k útěku.
Nevědomý problém
Nevědomý problém člověka se pozná tak, že dotyčný jakoby v hypnóze dělá to, co mu prokazatelně ubližuje. Kuřáci jsou většinou lidé, kteří si nevěří, jsou nejistí. Nevědí, co s rukama, cítí se trapně, mají problém se svojí sebehodnotou. Každé otevírání krabičky je rituálem, kteý znají a který je uklidňuje. Cigareta z nich činí drsný týpky víc než sklenice mléka. Sahají po cigaretě z důvodu pocitu nadměrného vnitřního stresu, strachu a úzkosti. Nikotin, který inhalují, rychle aktivuje potřebné oblasti mozku a vytvoří tak dotyčnému dočasné pozitivní pocity klidu a štěstí.
Cigareta je navíc poznávacím znamením příslušnosti k určité skupině. Každý chceme někam patřit. A nekuřáci z důvodu své nejistoty o to víc. Být sám je tak náročné. Proto s kouřením začínají už i děti, které kouřením ukazují světu, že už dospěly. Nic však nevyjádřuje jejich společenskou nejistotu lépe než cigareta v jejich rukou. To, že někomu cigareta chutná, je jen výmluva, i když možná pravdivá. Chuť cigarety je jen ubohý bonus v rámci celkové destrukce. Je to jako kdybyste měli rádi vůni dřeva té větve, kterou si pod sebou právě řežete.
Mám kamarády nekuřáky, kteří však v určitém fázi svého života po cigaretě sáhli. Vždy, když se v jejich životě odehrávala nějaká krize, rozvod, rozchod, finanční nesnáze (paradoxně), ztráta zaměstnání. Neznám nikoho, kdo by začal kouřit v mometě, kdy byl jeho život v pohodě. Vždy to bylo v okamžiku, kdy byli nejistí, vynervovaní, nevěděli, co mají dělat, kam se vrtnout, jak svou situaci řešit. Prožívali vnitřní chaos, potřebovali vnitřní klid k nalezení řešení. Byl to však zase jen útěk. Obranná reakce v tu chvíli nejistého a bezbranného člověka. Svou cigaretou říkali: Chci to všechno své trápení skončit. Ano, nikdo není superman, všichni máme v životě slabé chvilky. Neodsuzuji je, jen popisuji stav věcí a snažím se ho pochopit.
Miřte přesně
Mám pro kuřáky plné pochopení. Soucítím s nimi. Jsou vyháněni před budovy velkých korporací, malých obchůdků a hospod. O to víc je to drží v pro jejich zdraví nebezpečném undergroundu. Je na ně pohlíženo jako na slabochy, ktěří nedokážou jít s módou. Dnes je totiž moderní nekouřit. Dnes je moderní žít zdravě. Moderní (konečně!) je nezabíjet se – pomalu, nenápadně, ale jistě. Kuřáci jsou však lidé, ktěří nezasluhují opovržení, ve většině se potýkají s vážným emočním problémem.
To podstatné, ta pravá příčina, proč člověk sáhne po cigaretě a proč je pro něj tak těžké přestat, je ukryta hluboko v kuřákově duši. Nechci generalizovat, ale příčina bývá často v jeho dětství, u rodičů.
Tam se někde rodil jeho pocit životní jistoty, sebehodnoty, sebecitu. A do tohoto světa může zavítat jen on. O chemickou závislost na nikotinu tu jde také, ale ještě víc tu jde o strach. Budu dost silný, abych všechno zvládl sám? Svět je příliš krutý! Nevěřím si. Je to jako pocit člověka, když vychází z vězení – přežiju venku? Obstojím?
Pokud si chce kuřák svého útěku před emoční bolestí zbavit, je mnohem efektivnější (levnější, rychlejší a trvalejší) vyřešit si svůj emoční problém. Je třeba si odpovědět na otázku ne proč kouřím, ale proč se chci zabít! Není to jednoduché, bolí to. Ale výsledek (život) stojí za to. Miřte své otázky přesně, prosím. Můžete pak dospět k závěru, že nikotinové nálepky, elektronické cigarety a novoroční předsevzetí emoční problém opravdu nevyřeší.
