Citát: „Život je jak nehoda v autě, přežiješ anebo nepřežiješ!“ Neznámý autor
Pokaždé, když slyším zprávu o mladém chlapci, který nezvládl řízení tím, že „nepřizpůsobil svůj styl jízdy podmínkám vozovky“, chci se stát výzkumníkem a na život toho chlapce se podívat zblízka. Většina komentujících asi řekne, že tento kluk byl mladý a blbý, že neměl zkušenosti a že to silné auto zkrátka nezvládl. Ano, vypadá to tak. Ale co když bylo příčinou jejich nehody něco jiného. Co když byla za tímto příběhem ukryta chlapcova touha po iniciaci?
Co je to iniciace? Iniciace – iniciační rituál – je uvedení mladého chlapce do společenství dospělých mužů. Je to přerod, přechod, zasvěcení. Dříve byly přechodové a iniciační rituály pevnou součástí lidské existence, dnes tomu tak již není. Tyto rituály jsou však velmi důležité jak pro chod společnosti, tak i pro duševní vývoj jednotlivce. Iniciační rituál zajišťuje mladému chlapci oddělení od starého statusu (dítě) a přiřazení nového (dospělý), zároveň umožňuje všem zúčastněným si tuto změnu uvědomit, deklarovat a uznat ji, přehodnotit vzájemné vztahy a znovu je uspořádat do podoby odpovídající aktuálním potřebám.
Vzhledem k tomu, že naše moderní společnost mladým chlapcům nenabízí dostatečné a plnohodnotné iniciační rituály, mohou uspokojení této potřeby řešit po svém. A dělají to, mnohdy však destruktivně a zbytečně na úkor svého života či hodnot společnosti. Ženy to mají o něco jednodušší. Dívka se mění v ženu první menstruací, či porodem, chcete-li. Ale co nabízíme mladým chlapcům? Maturitu, manželství, absolvování stezky odvahy, první výplatu? Křest, či obřízku, pokud vyjdeme z náboženství? Tedy náboženské rituály, které se většinou odehrávají ve věku, kdy si dítě ještě nic nepamatuje? Všechny uvedené možnosti jsou sice určitým mezníkem v životě mladého muže, nic z toho však není silným emocionálním zážitkem, který by život chlapce rozdělil na „předtím“ a „potom“.
Vědomý muž
Naše společnost toho nabízí velmi málo k tomu, aby mladý chlapec dostal možnost cítit se (stát se) mužem. Je bláhové si myslet, že moderní mladí muži tyto „křovácké“ rituály nepotřebují. Potřebují, ale není kde brát. Proto si tyto zkoušky dospělosti určují kluci sami. Tyto zkoušky jsou nevědomé, společnost ani samotní chlapci je nekontrolují. A tak v důsledku dochází spíše k „obřízce duše“ než ke stavu, kdy se z nejistého „starého“ chlapce zrodí silný „nový“ muž. Přechodový iniciační rituál musí chlapci ukázat, že vstupuje do světa dospělých a že musí být připraven na zranění, překážky a nebezpečí. Skrze iniciační rituál se mladý muž spojuje se svými předky, se svou minulostí. Pro cestu vpřed je důležité znát minulost. Čím více do minulosti jsme schopni nahlédnout, tím dále můžeme v budoucnosti dojít. Mladý chlapec potřebuje získat uznání a přijetí dospělých mužů. Tímto přijetím se jeho sebevědomí výrazně stabilizuje. Přijatý muž si víc věří, je jistější, zvýší se jeho sebehodnota a sebevědomí, které pak není nucen získávat a potvrzovat všelijakými nebezpečnými machrovinami ve vnějším světě.
Aby měl iniciační „přerodový“ rituál svou váhu a účinnost, musí proběhnout vědomě. Jinak může dojít k situaci, kdy jedinec zůstane „viset“ v pomyslném vakuu, na pomezí, v tzv. území nikoho. Což v důsledku znamená, že není ztotožněn s novou rolí, ale již opustil roli dřívější. Myslím, že při troše všímavosti nalezneme ve svém okolí mladé muže, kteří již nejsou chlapci, ale ještě ani zodpovědnými muži. Bohužel je jich čím dál víc. A toto období „hledání“ se stále prodlužuje. Absence přechodového rituálu je ponechává v tomto území nikoho, kde tito mladí muži tápou, hledají se a své místo ve společnosti, často se někteří v tomto stavu protrápí celým svým životem. Musíme tedy jasně rozlišovat mezi fyziologickou a sociální dospělostí.
Přehnaná ochrana
Problémem dnešních mužů není ani tak strach se rituálu zúčastnit, jako sabotování jejich potřeby rituálu ze strany společnosti. Společnost důležitost tohoto rituálu mnohdy nechápe a tudíž ji ani nepodporuje, a je naivní nechávat volbu iniciačního rituálu na pubescentním jedinci, který pak může najít tento přechodový rituál právě například v rychlé jízdě autem. Společnost sice argumentuje snahou o ochranu svých členů před zraněním a snaží se je všemožně chránit. Nerespektuje však vrozenou touhu a zejména potřebu tohoto rituálu při formování mužské identity. K té patří i přirozená a chlapcům vrozená agrese, jejíž potlačování může mít katastrofální následky pro společnost, jakými jsou lži, uhýbání, korupce, neschopnost převzít zodpovědnost či chamtivý egoismus, příklon k extrémnímu, riskantnímu a nezodpovědnému chování. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Košer iniciace
Hlavními komponenty iniciačního procesu tedy jsou: přijmout riziko, dovolit si stát se bojovníkem, který může i padnout, uvědomit si, kam vlastně směřuji (cíle, vzory), postavit se na vlastní nohy (soběstačnost), dovolit si určitý stupeň nezodpovědnosti a lehkomyslnosti v případném rozporu s racionálním myšlením ve specifickém okamžiku (nebezpečí), vytýčit si cíl, za který stojí bojovat, nikam nepatřit (odkloňování se od stávající společenské role a být připraven přestoupit do role další) a nedělat z přirozené agrese tabu.
Společnost by se měla oprostit od přehnaného ochraňování svých členů. Toto ochraňování navíc ne vždy plyne z altruistického založení společnosti a touhy ochrany zájmů (jedinců), ale více z potřeby kontroly nad svými členy. Toto je v menším měřítku aplikovatelné i vrámci menších společenských jednotek, jako jsou například rodiny. Velmi často je tzv. mužská krize spojována s partnerskými problémy, které gradují v neúplné rodiny a kruh se uzavírá s další generací chlapců bez otců. Domnívám se, že pokud má muž možnost dovolit si být v roli agresora, tak přirozeně dochází k pozbytí agrese a zůstává jen síla a identita.
Cesta bez cíle
Mladí kluci naší „moderní“ současnosti většinou na své cestě mezi skutečně dospělé muže tápou. Není to jejich vina. Jen hledají cestu, řešení. A auto je skvělou nabídkou. Je symbolem naší doby. Je rychlé, uspokojuje vnější potřebu člověka (ego, sebehodnota) a mnohdy jeho vnitřnímu uspořádání a pravidlům (motoru) už ani nerozumíme. Rychlá a nebezpečná jízda (nejlépe s dívkou na vedlejším sedadle) v sobě obsahuje všechny prvky nevědomého iniciačního rituálu. Přechodový iniciační rituál by však měl být kontrolovaným vědomým aktem, nikoli zoufalou, nevědomou a tudíž nekontrolovanou akcí s náhodným výsledkem. Pokaždé, když slyším zprávu o mladém chlapci, který nezvládl řízení tím, že „nepřizpůsobil svůj styl jízdy podmínkám vozovky“, chci se stát výzkumníkem a na život toho chlapce se podívat zblízka. Nehoda není náhoda.
