Citát: „Čím se budete cítit šťastnější, tím nešťastnější bude Vaše rakovina.“ Sarka Steinoch.
Fascinuje mě, jak svět vydává miliardy na boj s rakovinou. Všude to čtu. Chceme najít lék, tvrdí vědci. Jenže co je to vlastně ten lék? Co symbolizuje? Lék je podle mého názoru jen pracovní označení skutečnosti, že neřešíme příčinu, ale důsledek. Rád bych se pletl (protože by to znamenalo, že svět je jednoduchý), ale myslím si, že lék na rakovinu v podobě tabletky, po které nám bude zase dobře, vědci nikdy nenajdou.
Rakovina 1: Rakovina prostředí
Osobně rozděluji rakovinu na chemickou a nechemickou. Chemická je rakovina, která se v nás vyvine důsledkem otráveného vzduchu, vody a půdy. Není čas hrát si na hrdiny, je to tak. Zkazili jsme, na co jsme sáhli. Opravdu. Co dnes dokáže růst bez chemie? Dnešní BIO potraviny nejsou bio tím, že jsou zázračně zdravé, ale tím, že jsou normální, nechemické. Ale vlastně… znáte tu hádanku? Víte, jaký je rozdíl mezi BIO a neBIO potravinou? Žádný, jen že BIO potravina se nehnojí ve dne, ale v noci.
Před sto lety bylo de facto všechno BIO, pokud se na to podíváte dnešníma očima. Nechceme si kupovat škaredé jídlo, škaredé ovoce a zeleninu. Chceme mít i naši potravu vystajlovanou, lesknoucí se, navoskovanou, s vynikajícím rodokmenem a public relation, viď mango? Já osobně mám rád jablka, ve kterých vidím červa. Vím, že červ by nikdy do chemicky ošetřeného jablka nevlezl. Komunikuju s červem. Ale kdo to má stejně?
Rakovina je důsledkem chemické otravy a chemických látek, které na nás dlouhodobě působí. Rakovina je vlastně jen logická obrana organismu na chemickou otravu organismu. Čemu se to vlastně divíme? Je to jako, kdybychom se úmyslně řízli nožem a vzápětí se divili, že jsme se řízli. Takto nedospěle se bohužel chováme. Obávám se, že toto (chemická) tabletka napravit nedokáže. Chemická tableta nedokáže napravit destruktivní způsob našeho myšlení a chování. Neboť to je ta příčina!
Vědci s kruhy pod očima
Vědci, kteří chtějí najít tabletu na rakovinu, se chovají jako můj dospívající syn: Jednou jsem ho viděl, jak si něco patlá na obličej. Co to děláš? zeptal jsem se ho. Řekl mi, že si namíchal barvu a dává si ji na obličej, aby mu nebyly vidět kruhy pod očima. Co takhle se jít vyspat? poradil jsem mu. Uvědomil jsem si, že můj syn stejně jako renomovaní vědci řešil důsledek nikoli příčinu. Hodně ponocuje a kdyby více spal, kruhy pod očima by neměl. Ale on nechce jít brzo spát, proto ty kruhy pod očima má a strašně se pak diví, že je má. A raději stráví přes dvě hodiny hledáním odstínu barvy těla, místo aby o ty dvě hodiny šel spát dřív. Je mu 14 a již teď se chová jako většina společnosti. Prevence a logika by mu umožnila být svěží a méně vystresovaný z toho, co bude okolí (holky) říkat na jeho kruhy pod očima. To, že objeví zcela nový odstín barvy, nelze přepokládat. Ale on o tom nechce ani slyšet.
Rakovina 2: Rakovina vztahů
Druhým typem rakoviny je rakovina nechemická. Je to rakovina vztahů, které si lidé z generace na generaci předávají především v rodinách. Jde o toxické rodinné programy, na které si naše životy prakticky již od dětství přepneme, abychom v rámci rodiny a jejího náhledu na sebe a svět přežili. Naši rodiče nás emočně využijí na náš úkor a my následně uděláme totéž svým dětem. Jsme vždy o krok pozadu. Chybný rodinný program vyústí v nepřirozený a zhoubný vztah k sobě. Toto je nechemická příčina našich rakovin. Emoční stres. A zabíjí nás také to, že nemáme zájem tyto programy a toxicitu našich vztahů pochopit. De facto nemáme zájem žít.
Tyto programy nebyly vždy špatné, prvotně nás měly chránit, ale už to zašlo moc daleko. Vrství se, umocňují, zamotávají, až vznikne suk. Tento suk musíme rozmotat, nikoli ho rozetnout. Protože ten suk jsme my.
Raději zemřu o něco dřív
Někdo je víc odolný, někdo méně. Slabší než dřív jsme ale obecně všichni. Cítíme to a v panice hledáme tabletku. Protože tabletka koresponduje s naší leností (více o lenosti, která může být také důsledkem našich rodinných programů, v článku Lenost jako volání o pomoc). Málokdo by dnes vyměnil současné a pohodlné dojíždění autem do práce za to, že bude v budoucnu žít o pět let déle. Zdánlivě nepochopitelné, ale zapadá to do našeho současného necítění a nežití. Deset sekund, které zhruba trvá zapití jedné tablety nezvládne napravit dlouhá desetiletí neutěšených rodinných vztahů.
Působní na nás oboje – chemie i nechemie. Nebudeme se asi divit, když člověk, který pracuje roky s azbestem, ale má vyladěné vztahy k okolí i sobě, onemocní rakovinou. Stejně tak se nesmíme divit, že i když jíme bio, jednou nás zabije naše vnitřní zhoubné napětí – naše vlastní neláska. Buňky tento vnitřní tlak prostě nevydrží, i když je zvenčí třeba skvěle živíme nádhernými jablky.
Tři – dva – jedna – stop!
Říká se, že nejlepším lékem na rakovinu je přijít včas k doktorovi. Ano, samozřejmě. Můžeme pak však rakovinové buňky odstranit a pacient má velkou naději na uzdravení. Jenže přijít včas znamená také něco dalšího: Když přijdeme včas, máme šanci se zamyslet, co jsme v životě dělali špatně. Máme čas změnit náš život. Máme čas na to ptát se proč? Jeden lékař mi řekl, že se mu hodně pacientů svěřilo: Věděl jsem, že nějak onemocním. Už toho stresu, tlaku a vypětí bylo moc. Opravdu člověk musí smrtelně onemocnět, aby dostal rozum? Poselství rakoviny je: Člověče, vzpamatuj se, jinak tady končíš!
Budoucnost léčby rakoviny není v tabletce. Tato cesta jen ukazuje na to, jak rozum odklonil náš pud sebezáchovy na slepou kolej. Je zvláštní a zároveň k smíchu i pláči, že to nikdo nechápe, nebo, pokud si zakonspirujeme, chápat nechce. Nechápou to ani ti, kteří vydávají SVÉ peníze na hledání zázračného řešení. Budoucnost je v pochopení příčiny, nikoli řešení důsledků. To nikdy nefunguje. Budoucnost je ve vyřešení našich vnitřních problémů – rodinných vztahů a traumat. A když vyřešíme svoje vnitřní prostředí, budeme se chovat jinak (lépe) i ke svému okolí. Ovlivnit, zlepšit, vyřešit lze obojí. Musíme však chtít… skutečně žít.
(Dovětek: Rakovinu měli oba mí rodiče.)
